Výživa a ortopedické problémy

Výživa ako rizikový faktor vzniku ortopedických problémov v období rastu veľkých a gigantických plemien psov.

MVDr. Jan Beránek, Klinika JAGGY, s.r.o. - Brno

Štěňata velkých plemen psů jsou v období růstu zatížena rizikem ortopedických problémů. Toto zatížení je neporovnatelně vyšší, než u ostatních plemen, která v dospělosti dosahují hmotností do 10 – 15 kg.

Vznik onemocnění v pubertálním věku je vázán na tři skupiny faktorů. Je tedy zřejmé, že odhalit jednu příčinu, která se v určitém případě podílí na vzniku onemocnění je nesnadné, většina ortopedických problémů v tomto věku je svým založením multifaktoriální. Ideální přístup k rostoucím psům velkých a gigantických plemen je tedy založen na důsledné prevenci rizik, která jednotlivě nebo ve vzájemné kombinaci mohou vést k onemocnění. Je třeba si uvědomit, že se jedná pouze o snížení pravděpodobnosti, tedy ne úplné odstranění rizikovosti. Na druhé straně štěňata predisponovaná k danému onemocnění nemusí nutně vykazovat ortopedické problémy. Jednoduše řečeno, i majitel, který se důsledně snaží postupovat podle daných zásad, může mít nemocné zvíře. Statisticky je však nezvratně prokázáno, že minimalizace nepříznivých faktorů prostředí a důsledná prevence onemocnění, vede k výraznému poklesu výskytu ortopedických onemocnění v populaci psů velkých a gigantických plemen.

První část problematiky je vázána na genetickou informaci. Některá onemocnění jsou striktně dědičná (dysplazie kyčelních kloubů), jiná jsou na genetickou informaci navázána volněji, část nemocí není dědičná. Z tohoto pohledu se liší přístup chovatele určitého plemene a přístup majitele jednoho psa. Zatímco budoucí majitel může genetické aspekty ovlivnit pouze výběrem jedince při koupi, chovatelé se na základě selektivních programů snaží snížit četnost výskytu problematických genů v populaci. Klasickým příkladem je preventivní rentgenologické vyšetření na dysplazii kyčelních kloubů a návazná selekce pozitivních jedinců. Problémem je někdy nedostatečná objektivita při posuzování DKK a nedůsledná selekce. V zásadě je možné rozdělit psy z hlediska DKK do tří skupin: dysplastický, nedysplastický a pes s přechodnou formou. Vzhledem k tomu, že dysplastická skupina zahrnuje všechna zvířata s RTG vyjádřením C,D,E (dříve 2,3,4) měla by být důsledně vyloučena z plemenitby. Toto opatření by snížilo výskyt DKK v populaci po několika generačních cyklech. Je třeba podotknout, že úplné odstranění DKK z populace je nemožné. Statisticky při spojení rodičovského páru ze dvou negativních jedinců je 30 % pravděpodobnost objevení se DKK ve vrhu.

Na příkladu DKK je možné dokumentovat návaznost na další dvě skupiny rizikových faktorů (výživa v období dospívání a zátěž rostoucího jedince). DKK je sice dědičné onemocnění, není to však problém vrozený. Pokud zvíře přichází na svět s genetickou informací dysplazie pozitivní, je výsledný projev dysplazie na kyčelním kloubu vázán na výživu a zátěž v období dospívání. DKK je tedy dědičné a vývojové onemocnění. Z pohledu jedince je stupeň rozvoje dysplastických příznaků na kyčelním kloubu limitujícím faktorem potíží v pubertálním a následně seniorském věku (vznik artrózy v důsledku nestabilního dysplastického kloubu). Výživa rostoucího psa by měla zohledňovat dva základní trendy: prevence tendencí k překotnému růstu a prevence dlouhodobého nadbytku vápníku v krmné dávce.

Většina velkých plemen psů má sklon k rychlému růstu. To v určitém věku (nejčastěji kolem 5-6 měsíce stáří vede k nadměrné zátěži rostoucího podpůrného aparátu - kosti, vazy, šlachy). Výsledkem je vývoj dysplazie kyčelního kloubu, prošlapování tlapek a další postojové abnormality. Diety pro rostoucí psy musí obsahovat limitovanou hladinu energetického potenciálu, který je základním hybatelem tělesného růstu.

Druhou kategorií je obsah vápníku v dietě. Štěňata zmiňovaných plemen mají výrazně vyšší metabolický obrat vápníku (asi 100x), schopnost vstřebání vápníku ze střeva je asi 40 % a v případě relativního nedostatku může být střevní absorpce zvýšena až na 90 %. Z toho vyplývá, že krátkodobý nedostatek vápníku není problém. Naopak neexistuje žádná ochranná bariéra proti chronickému nadbytku (střevní absorpce nemůže být snížena pod 40 %). Zvýšená hladina vápníku v organismu je v přímém vztahu s výskytem onemocnění osteochondrotického typu (dysplazie loketního kloubu, osteochondróza kostí a kloubů). V současné době se jeví, že základní charakteristikou vhodnosti diety je optimální poměr energie a vápníku v krmné dávce.
Koncentrace vápníku v krvi je vnitřními mechanismy udržována na úrovni 2,2-3,0 mmol/l u dospělého psa a 2,4-2,9 mmol/l u štěněte (1). Toto množství vápníku je nezbytné pro správný průběh biologických procesů, jako jsou např. svalové stahy, uvolňování hormonů a srážení krve. Na regulaci hladiny vápníku se podílí tři specifické hormonální regulátory: vitamín D (1,25 dihydroxykalciferol), parathormon, kalcitonin (6) a tři orgánové systémy: kosti, střeva, ledviny.
V potravě obsažený vápník se do krve dostává aktivním a pasivním přestupem přes střevní stěnu. Aktivní přestup je řízen vitamínem D, který se vytváří v ledvinách v přímé návaznosti na kolísání krevní hladiny vápníku. Pokud klesne hladina vápníku v krvi, zvýší se množství vytvořeného vitamínu D, čímž dojde ke zvýšení vstřebávání vápníku ze zažitiny z běžných 40% až na 90%. Toto je silný obranný mechanismus, který chrání v tomto případě štěně proti nedostatku vápníku v potravě.
Druhým hormonem v řadě, který hospodaří v organismu s vápníkem je parathormon. Tvorba parathormonu je závislá nejen na hladinách vápníku v krvi, ale i na množství fosforu. Cílovými orgány působení parathormonu jsou podobně jako u vitamínu D kosti a ledviny. Pokud dojde např. k poklesu krevních hladin vápníku nebo naopak k nárůstu hladin fosforu, zvýší se množství cirkulujícího parathormonu. Ten pak bezprostředně vyvolá uvolňování vápníku z kostí a zvýší vylučování fosforu z organismu ledvinami.

Dalším v řadě z regulátorů obsahu vápníku v organismu je hormon příštítných tělísek kalcitonin. Hlavní funkcí kalcitoninu je ukládání nadbytečného vápníku do kostí. To znamená, že při dlouhodobém nadměrném příjmu vápníku zvýšené množství uvolněného kalcitoninu způsobí nadměrnou mineralizaci skeletu.

Dlouhodobý nadbytečný příjem vápníku vede ke zpomalení zrání kostí a chrupavek. Dochází ke zvyšování celkového objemu kostní tkáně, oddálení remodelace kostí (5,7) a následně negativně ovlivní proces přeměny chrupavek na kost - enchondrální osifikaci.
Přitom absolutně zvýšená hladina vápníku v krvi je pro vznik onemocnění nebezpečnější než změny v poměru vápníku a fosforu.

Zkrmování potravy s vysokým obsahem fosforu a nízkým obsahem vápníku může vést k onemocnění, které se vlivem nadměrné tvorby parathormonu projevuje odvápněním kostí. Nadměrný obsah fosforu v dietě stimuluje produkci parathormonu, jehož úkolem je regulovat hladinu vápníku a fosforu v krvi. Dochází ke zvýšenému vylučování fosforu z organismu, které sebou přináší odbourávání vápníku v zájmu udržení metabolické rovnováhy. Výsledkem je ztráta vápníku z rostoucí kostry. Toto onemocnění se nazývá sekundární nutriční hyperparatyreóza. Toto onemocnění bylo a je zaměňováno za křivici (rachitidu) – hypovitaminózu D, která se v chovech psů v podstatě nevyskytuje díky bohatým zdrojům vitamínu D v přirozené potravě. Nejčastěji se s odvápněním kostí setkáváme u psů krmených doma připravovanou stravou s vysokým podílem masa. (Maso je obecně bohaté na fosfor a chudé na vápník.)

Jaká jsou tedy základní nutriční doporučení?
1. Rostoucí psy velkých plemen krmit kompletní granulovanou směsí vytvořenou speciálně podle jejich odlišností a v žádném případě nepřidávat minerální nebo vitamínové doplňky.
2. Velká plemena psů mají tendence k příliš rychlému růstu, který vede v období puberty k neúměrnému zvýšení zátěže na rostoucí kostru. Tento faktor ovlivňuje zejména projev dysplazie kyčelního kloubu. Prevencí je snížení energetického obsahu krmení a optimalizace růstové křivky.
3. Obsah proteinu musí krýt potřeby rostoucího jedince. Nadměrná dotace proteinu sama o sobě nevede přímo ke zvýšení rizik vzniku onemocnění, pokud je vyvážený energetický obsah krmiva.
4. Štěňata velkých plemen psů nemají obranné mechanismy, které by umožňovaly snižovat absorpci vápníku při chronickém nadbytečném příjmu v krmné dávce. Byl prokázán vztah mezi vznikem osteochondrózy (patologický proces postihující kloubní a kostní chrupavky) a chronickým nadbytkem vápníku v krmení. Objektivní hodnocení obsahu vápníku vychází z porovnání s energetickými hladinami.
5. Obsah vitamínu D ve většině kompletních krmných směsí je absolutně dostačující (častokrát nadhodnocený). Rizika hypovitaminózy (rachitis) jsou čistě teoretická, daleko nebezpečnější je laická suplementace s výraznou možností vzniku hypervitaminózy D.
Z těchto předpokladů vyplývá, že je nevhodné založit krmení rostoucích psů na doma připravené dietě s podílem masa, doplňovat granulovanou stravu dalšími přídavky (těstoviny, rýže, maso), střídat granulovanou a doma připravenou stravu, používat nevhodné diety (tzv. balancované) od podezřelých firem, krmit diety pro jiné věkové kategorie v období růstu nebo přidávat ke granulované stravě minerální doplňky (vápník). Nejčastějším a velmi populárním omylem je suplementace krmení minerálními přípravky (zejména vápník).